Nemilitantní abstinent

Být abstinentem je někdy fuška, zvláště když jezdíte na dětské tábory. Někteří rodiče možná budou zhrozeni (asi jen ti, co na žádném táboře nikdy nebyli), ale je to opravdu tak. Jakmile se zavře poslední dětské očičko, jde se pít. Kdo si myslí, že třeba na skautských táborech se toto neděje, mohu vás ujistit, že skauti chlastají první ligu. Já z této rutiny výrazně vybočuji. Jak mi mnozí říkají, jsem prostě trapná. Trapka co nepije.

Tak je to v Čechách nastaveno. Více jak 90% populace pije už od svých 15 let a bere se to jako obecně přijímanou společenskou normu. Není se čemu divit, když pivo mnohdy seženete v restauraci levněji než vodu. Nejsem člověk, co by osoby, které pijí alkohol, nějak odsuzoval. Každý ať si dělá, co chce. Doma jsem mezi spolubydlícíma největší vlastník mnoha lahvových destilátů (když nevíte, co dát abstinentovi k narozeninám, dejte mu lahev něčeho alkoholického...úsměv na jeho tváři je zcela jistě zaručen). Třeba Lucka se mnou pije moc ráda. Hlavně její oblíbené víno. Vždy mi naleje skleničku, pak vypije zbytek lahve a poté dojede tu mou nedopitou. Odměnou je jí skvělý pocit, že lahev nevypila celou sama, ale že jsme na ni byly dvě. Samozřejmě to, že já alkoholu neholduji, neznamená, omezování lidí kolem mě. Co mi vadí, že ostatní nemají stejný přístup ke mně. Ustavičné nabádání, ať si s nimi dám panáka, mě někdy docela unavuje.

Proč vlastně nepiju já. Ve své podstatě jsem vyléčený alkoholik. Svého prvního panáka slivovice jsem měla asi v roce a půl. Byl to taky poslední panák tohoto destilátu, který jsem kdy měla. Nerozvážnost dětství, podpořená tytyty od mámy, zařídila mé nechutenství k alkoholu. Hlavní důvod je však jiný. Jsem člověk, který se jako magor chová i za střízliva (důkazem mé občasné vyhrabanosti je například běh po pokoji s vykřikováním: " já klušu".... někdy je toho i víc). I já mám však určité hranice, které by nikdy neměly být odstraněny. Pro dobro mě i pro dobro mého okolí. Myslím si, že alkohol by mě jich zbavil a já nehodlám skončit nahá někde ve fontáně nebo s někým, s kým nechci. A tak jsem radši na táboře za střízlivou trapku a opakovaně odolávám společenskému tlaku. Doufám v nepodlehnutí.

Drobnou poznámku bych věnovala panu V, který si osobně stěžoval, že dlouho nebyl zmíněn. Pan V je totiž abstinentem zcela bezkonkurenčním. Navíc býval abstinentem militantním. Zakazoval ho každému, kdo s ním trávil čas. Od své militantnosti už ustoupil. Dnes má tuto podmínku jen pro svou budoucí choť.

Pac a pusu

Slečna H